Jill Bolte Taylorová je vědkyně zabývající se výzkumem lidského mozku. Z jejího výzkumu vyplývá, že veškeré emoce trvají od chvíle, kdy vzplanou, do okamžiku, kdy dozní, pouhých devadesát vteřin.
Jak je možné, že s námi lomcují většinou podstatně déle? Odpověď je snadná. Pokud do příslušné emoce zapojíme tělo, mysl a řeč, dojde k posílení daného pocitu a emoce s námi cloumá o to déle. Z desítek vteřin se tak stávají desítky minut, hodin i dní… Přitom stačí málo. Jediné co potřebujeme, aby nad námi emoce nepřevzaly svoji vládu, je zůstat uvolněný. S emocí se neztotožnit, neživit ji energií své řeči. Lidově řečeno, „nezačít se v tom šťourat“.
Na emocích není nic špatného, neodmyslitelně patří k životu stejně jako myšlenky a pocity. Prostě přicházejí a odcházejí. Potíže nastávají, když se rozhodneme přijat je za své, když je popíráme nebo s nimi bojujeme. Stejně nebezpečné je, když z jejich vzniku obviňujeme druhé.
První pomoc při zásahu emocí
Inspirací nám mohou být malé děti. Ty se ještě nestydí vyjadřovat své pocity. Emoci naplno prožijí a dále ji v sobě na rozdíl od nás dospělých neživí. Děti vše prožívají v přítomnosti a pouze jednou. Dospělost nás učí hromadění. Jak věcí, tak nezpracovaných pocitů, myšlenek a emocí.
První pomocí při nabíhající emoci je ztišit se, zklidnit dech, uvolnit dlaně i celé tělo. Několik vědomých nádechů a výdechů dělá skutečně zázraky. Pomoci uvolnit nakupené napětí, coby důsledek stresu a emocí, může procházka či běh v přírodě. Neocenitelnými pomocníky jsou relaxace a meditace, stejně jako umění. Osobně nejraději používám tanec nebo zpěv.
Líbí se vám představa, že by vaše emoce netrvaly déle než 90 vteřin? Určitě je to možné. Stačí je neposilovat ohnivými slovy a udržovat své tělo v uvolněném režimu.
Podrobně autorka fyziologické mechanismy emocí popisuje ve své knize My Stroke of Insight.
Michal Čagánek
Zdroj: Jill Bolte Taylorová, My Stroke of Insight, StockSnap.io
