Život je tam, kde jsme my

Bojíme se neustále. Bojíme se dávivého kašle a zvýšené teploty. Bojíme se vycházet ven a jezdit veřejnou dopravou. Bojíme se o sebe i o své blízké. Vnitřně tak setrváváme v pnutí strachu a utíká nám období, které má být naopak zklidňující a proměňující.

Atmosféra všeobecné paranoi – kdy se bojíme už jen, když někdo v naší blízkosti zakašle, nesnášíme paní v obchodě, co nám vzala poslední těstoviny, a každý s nepořádně nasazenou rouškou je rovnou zločincem na odstřel – v nás probouzí ty nejnižší pudy. Primitivní strach o přežití nás žene do nesmyslných hádek a nekonečného omílání katastrofických scénářů. V duchovní rovině fungujeme na nižší vibrační úrovni, máme sklony k sobeckosti a uzavíráme srdce. Nebezpečí ohrožující lidstvo jako celek může vést buď k izolaci, nebo k soudržnosti. Vyberme si proto namísto podezírání a obviňování raději otevřenost a vnímavost k druhým. Ušijme si kromě roušek i závoj z klidu a laskavé pozornosti na ochranu před vnitřními běsy.

Během nedozírných změn společenských je čas i na osobní změny. Využijme toto období k hlubší transformaci. Život nás zve blíže k sobě. Když utichne šrumec kolem nás, ubyde množství podnětů, dech zklidní a tep zpomalí, jsme náhle schopni hloubkově vidět svůj život i lidi kolem nás. Možná poprvé po letech máme možnost postřehnout maličkosti, nepatrné detaily, v nichž se jako v zrcadle odráží život pod povrchem. Odhodit iluzi důležitosti naší práce jako zamazané brýle a zničehonic jasně vidět, co jsme pod vrstvou všednosti a znuděné samozřejmosti doposavad nepostřehli.

Věci, které jsme už nějakou dobu cítili špatně, ale neměli dostatek odhodlání s nimi pohnout, nyní vyplouvají na povrch o to intenzivněji. Neodbytné myšlenky už nejde přehlušit neustálou činností a prací, jsme vydaní na pospas sami sobě. Teprve když se otevřeme potřebným změnám, které takové procitnutí nutně obnáší, vzniká prostor pro vhledy do jindy neřešitelných situací. Nechtěli jste už dlouho přestat jíst maso? Promluvit si s někým blízkým o něčem hodně nepříjemném? Promeditovat důležité rozhodnutí? Napsat knížku? A hlavně, nechtěli jste už nějakou dobu zvolnit, zklidnit, nespěchat a prostě být?

Takže nádech, výdech, hlavně klid. Kolik skvělých věcí bychom udělali, kdyby na ně byl čas. A teď konečně je. Moře času. Nepromrhejme ho starostmi a trápením, nezneužívejme uvolněnou myšlenkovou kapacitu k tomu, abychom si ubližovali. Namísto destrukce a zmaru, chřadnutí a skomírání radši tvořme. Život je tam, kde jsme my.

Marie Černá

Zdroj: obrázek / stocksnap.io

Sleduj nás na FB a neunikne ti žádný článek:

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..