Toužíš-li nalézt poklad, ze všeho nejdřív prohledej své vlastní kapsy

Kdo z nás si nikdy nepohrával s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby se na něho usmálo štěstí a on vyhrál jackpot ve Sportce, nebo našel poklad, který by mu zajistil hojnost po zbytek dní.

Představa rychlého zbohatnutí je velmi lákavá, otázkou zůstává, proč chtít stále víc. Zajistí nám snad přetékající bankovní konto šťastnější život? Pravděpodobně ne. Pocit hojnosti, respektive spokojenosti s životem, se rodí v naší hlavě.

Vesmír má pro nás připravenou veškerou hojnost. Všechny podmínky k tomu, abychom rozvinuli naši jedinečnost jsou zde. A co děláme my? Chceme se podobat druhým. Chceme být slavní jako ten či onen herec, mít dům jako ten či onen úspěšný podnikatel. Toužíme létat po světě, užívat si v luxusních destinacích, dopřávat si nákladná potěšení. Běháme za svými cíli, proháníme se uličkami minulosti a budoucnosti, slídíme v obchodech svých přání a potřeb.Tomu říkáme život.

Život je mnohem prostší. Hojnost má tisíce podob. Stačí nepatrně změnit perspektivu, posunout svou pozornost z hlavy do srdce, a vše se náhle změní. Všední okamžiky se stávají svátkem, obyčejné věci se mění ve věci nedozírné ceny.

Pokud jsme nespokojení s tím, co máme, pravděpodobně nebudeme spokojeni ani s tím, za co to vyměníme. Tajemství spočívá v ocenění. Ocenit vše, co máme, čím jsme, co je nám dovoleno používat. Byla doba, kdy zde nic z toho nebylo. Nyní je to zde. Poděkujme za to.
Podobně si ocenění zaslouží naše tělo a všechny naše talenty a dary. Každý vyniká v něčem jiném.

Setkat se s naším darem častokrát znamená zastavit se, sám pro sebe si definovat čím skutečně jsem, co umím. Dát hodnotu svému životu tím, že to nejcennější, co mám, svůj čas, věnuji tomu, co mi přináší skutečné naplnění. Když s plnou silou a pozorností spočineme v tom nejlepším, co můžeme světu nabídnout, získáme nejen radost, ale také hojnost všeho, co pro svůj záměr potřebujeme.   

Namísto hledání díry na trhu, namísto kalkulování, jak bych mohl rychle zbohatnout, abych už nemusel nic dělat a mohl si jenom užívat, si užíváme okamžik za okamžikem prostě to, že jsme a že jsme tím, čím jsme.

Problém není v tom, že by nás Vesmír nechtěl zahrnout veškerou hojností. Problém je, že jsme tak málo doma, ve svém skutečném, autentickém já. Hojnost, radost, štěstí, láska… přichází, klepe na dveře, chce vstoupit dál, ale my nejsme přítomni. 

Když se vrátíme domů k prožitku prosté přítomnosti, ke svému čistému autentickému já, náhle zjišťujeme, že zde všechno je, že všechno máme, že nic neschází ani nepřebývá.

Michal Čagánek

Zdroj: obrázek / stocksnap.io

Sleduj nás na FB a neunikne ti žádný článek:

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..