Láska je odvaha milovat

Láska. Snad s žádným ze slov není spojeno tolik asociací, tolik pocitů, představ a emocí, jako právě s láskou. Co je však láska doopravdy? Určitě to není slovo. Není to ani pocit. Láska je samotnou podstatou a základem všeho.

Dá se říct, že co se lásky týče, jsme všichni milionáři. Všichni máme neomezený potenciál milovat, stačí se podívat na malé děti. Jejich láska je bezpodmínečná. Obsahuje vřelost, hloubku i lehkost.

Co se s námi s postupem času stane, že o tuto čistou lásku přijdeme? Naše láska nikam nezmizí, pouze ji překryjí starosti a problémy spojené s prožíváním světa dospělých. Znovu vypluje na povrch v období prvních lásek a zamilovanosti. Také ji zažíváme ve chvílích nadšení, kdy se naplno věnujeme tomu, co je naší přirozeností, co milujeme.

Obvykle si lásku spojujeme s partnerským životem. Život v páru má magické kouzlo. S každým dalších vztahem doufáme, že tentokrát to bude ten pravý, ta pravá, se kterým prožijeme zbytek života. Následné zklamání naše srdce ještě víc uzavře. Také záplava znepokojivých zpráv předkládaných nám médii naší přirozené potřebě se otevřít a bez podmínek milovat příliš nepomáhá.

Jak z tohoto bludného kruhu ven? Co když stačí se prostě zastavit a uvědomit si, co od života skutečně chceme… Co skutečně chceme? Každý z nás? Všichni toužíme po lásce a naplnění. Po vztahu na celý život. Po šťastné a spokojené rodině.
Hledáme lásku všude kolem a zapomínáme na jediné místo, kde se nachází v neomezeném množství, na své vlastní srdce. Ač to tak možná někdy nevypadá, naše srdce je plné lásky. Pocítíme to, jakmile tuto lásku začneme projevovat. Každý úsměv, vlídné slovo, něžný dotek, nezištný laskavý skutek pomáhá otvírat naše srdce i neomezený rezervoár lásky, který je v něm uložený.

Ať nám partner nebo kdokoliv jiný, ke komu pociťujeme zášť, ublížil sebevíc, mnohem víc si ubližujeme my sami, když si tyto křivdy neustále připomínáme.
Jak lehce by se nám žilo, kdybychom odložili všechna provinění, stud či obavy a prostě žili? Kdybychom veškerou svou energii namísto svých strachů soustředili do toho, co skutečně milujeme, co nám dává smysl?

Neboť odvaha milovat je v první řadě odvaha milovat sami sebe. S důvěrou vyjádřit, kdo skutečně jsme, co v sobě nosíme, o čem přemýšlíme.

Je lákavé poddat se smutku či zklamání a zavřít oči i srdce. Potom se však nemůžeme divit, že všude bolestně narážíme.
Když pochopíme, že pěstovat si stará zranění nikam nevede, začneme se postupně znovu otvírat. Krůček po krůčku sbíráme odvahu opět bez podmínek milovat.

Odvaha milovat neznamená vrhat se bezhlavě do nových vztahů nebo nebezpečných věcí. Odvaha milovat znamená především přestat váhat. Postavit se sami za sebe tím, že dáme plnou váhu sobě, své jedinečnosti, tomu, co vnímáme jako správné.
S plnou vážností, pokorou a opravdovostí obrátíme svoji pozornost k tomu, v čem vidíme smysl, radost a přínos pro sebe a svět, ve kterém žijeme. S rizikem, že nebudeme pochopeni, že budeme občas sami, že to někdy bude bolet.

Odvaha milovat znamená žít to nejlepší, čeho jsem schopni, tak odvážně a láskyplně, jak jen to je možné. Ať už sami nebo v páru, ve své rodině nebo v širším společenství. Vědomě vyzařovat svoji jedinečnost. Přijímat své tělo včetně všech jeho nedokonalostí. Brát život s nadhledem a pochopením pro odlišnosti druhých. Přestat neustále volit mezi láskou a strachem a naplno se odevzdat lásce.

Michal Čagánek

Zdroj: obrázek / StockSnap.io

Sleduj nás na FB a neunikne ti žádný článek:

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..