Dobré zprávy – Věda o laskavosti: biologie dokazuje, jak jsme všichni propojeni

Laskavost spojuje lidi, to je většině lidí zcela zřejmé. Být laskavý k někomu jinému povzbuzuje oba lidi a vytváří mezi nimi pozitivní spojení. Nespočet případů hovoří o tom, že se lidé cítí dobře, když pomáhají někomu prostřednictví dobrovolnictví nebo prostě někomu otevřou dveře. Myslím, že tento hřejivý pocit okusil každý z nás.

Je zřejmé, že pomoci někomu jinému (nebo být svědkem laskavosti) vyvolává řadu změn v mozku jako uvolňování endorfinů (vnitřní opiáty). Z duchovní stránky se zdá být laskavý jako to pravé. Ale souvislost mezi tímto duchovním pohledem, duchovním porozumění a tím, jak se člověk cítí, naznačuje, že nás do toho příroda zapojuje. Jelikož tělo posiluje/odměňuje laskavost „správné věci“ příjemnými pocity. Podobně tak z pohledu příjemce, ten se také cítí dobře, že byl uznán či oceněn.

Projevy laskavosti tedy vytvářejí smysluplné spojení mezi lidmi. Je to součást „cyklus laskavosti“, ve kterém skutky laskavosti spojují dárce a příjemce navzájem.

Hlavní myšlenkou je, že když skutečně pochopíme, jak je každý z našich životů propojen s tolika dalšími, laskavost, soucit a spolupráce plynou mnohem přirozeněji.

„Dokud soucit člověka neobsáhne vše živé, nenajde člověk mír ani sám v sobě.“ – Albert Schweitzer

Ano, každý z nás je jedinečný, ale naše životy jsou součástí dynamické a velké pulzující sítě. To, co každý z nás dělá v této síti, ovlivňuje mnoho dalších a naopak. To znamená, že jsme v tom společně.

Existuje mnoho různých příkladů toho, jak jsme spolu navzájem spojeni, například pomocí ekonomiky, interpersonálních interakcí, pracovišť, komunit, rodin atd.

Jedním z přehlížených aspektů vzájemného spojení je však společná biologie, kterou sdílíme. Například krevní řečiště přes naše tepny a žíly než jsou filtrovány ledvinami a pumpovány srdcem, které bije přibližně 100 000krát denně.

Existuje mnoho dalších systémů, které s nepatrnými variacemi fungují stejným způsobem u zdravých lidí, jako je regulace hladiny krevního cukru, krevního tlaku a imunitních odpovědí – a přesto se můžeme lišit vnějším vzhledem (výška, tělo, tvar obličeje, nebo barva kůže). Ale naše těla fungují stejně.

Kromě systémů, které máme společné, také aktivně sdílíme biologický život mezi sebou. Zaměřme se na kyslík, jeden z nejhojnějších prvků planety, který je absolutně důležitý pro naše přežití. Inhalovaný kyslík (O2) je vyžadován k používání kalorií a jejich přeměně na energetické palivo pro naše buňky. Tento proces pak produkuje oxid uhličitý (CO2), který vydechujeme jako vedlejší produkt. Život bez kyslíku není možný.

Pro představu je vhodný příklad že vy a já chodíme po lesní stezce a obdivujeme nádherné prostředí. Většina kyslíku, který vdechujeme, je pravděpodobně produkovaná stromy a rostlinným životem – jak však strom vytvořil kyslík? Jak ostatní turisté procházeli lesem, stromy – poháněné slunečním zářením – absorbují oxid uhličitý, který turisté vydechují, aby ho mohli přeměnit na celulózu. Kyslík je pak uvolňován z oxidu uhličitého, který stromy absorbovali, a tak pokračuje kyslíkový cyklus mezi turisty a stromy.

To znamená, že kyslík, který vdechuji, abych přežil, byl v minulosti používán někým jiným, aby mu pomohl žít. A v budoucnosti jej bude také používat někdo jiný.

Přestože se kyslík neustále recykluje a každý člověk potřebuje každý den asi 500 litrů kyslíku, spousta autorů spekulovalo o tom, jak jsme mohli inhalovat stejné molekuly kyslíku jako Karel IV., Ježíš, Martin Luther King, Jr. nebo jakákoliv jiná historická postava.

Sečteno a podtrženo: celý náš život závisí na sdílení a toto sdílení se v čase rozšiřuje.

Tento příklad také ukazuje, že jsme vážně spojeni se stromy a přírodou. Bez rostlinného života by se kyslík nevyráběl a oxid uhličitý by se nevyčistil. A protože zhruba polovina kyslíku na Zemi pochází z fytoplanktonu v oceánech, znamená to, že naše životy závislé na kyslíku jsou také vázány na moře. Fytoplankton zase závisí na odpadu a pohybu velkých mořských tvorů (například velrybách).

Když někdo naruší cykly odlesňováním nebo lovem velryb, sdílíme problémy, které následují. Když je však chráníme a vyživujeme, ctíme jejich význam, tak za to dostáváme odměnu.

Život jde spíše o cyklech než o přímkách. Kyslík je jen jedním z mnoha příkladů, že jsme z povahy naší společné biologie spojeni. Totéž platí pro dusík, vodu, železo a řadu dalších biologicky podstatných faktorů, které jsou recyklovány jinými životními formami. Tento systém se stává složitější a propletenější, jakmile zahrneme interakce hmyzu a zvířat, které jsou nezbytné k udržení zdravé a pulzující struktury naší propletené sítě.

Co nám to tedy napovídá? Naše životy jsou důvěrně propojeny, více než bychom si mohli připouštět. Na základní úrovni nás to učí, že sdílení (laskavost a spolupráce) je nezbytně nutné k tomu, aby živé bytosti přežily.

Jsme hluboce propojeni kyslíkovým cyklem, a to vzájemným a kooperativním způsobem. Bez stromů a zeleně bychom nepřežili. Krátkozraká sobectví, která zneužívají součást cyklu se, se vrátí a ovlivní nás.

Cyklus je z určitého pohledu křehký. Měli bychom tedy dělat správnou věc a odpovědně plnit svoji roli vzájemně se živícího cyklu. Jinak se cyklus může dostat do nerovnováhy, která vyvolá reakci napříč celým cyklem. Dělat správnou věc znamená ctít dva principy: být laskavý a respektovat role ostatních členů cyklu a nezapomenout být laskavý i k sobě, tak si člověk udrží i vlastní pohodu.

Zdroje: goodnewsnetwork.org, obrázek / stocksnap.io

Sleduj nás na FB a neunikne ti žádný článek:

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..