Carl Gustav Jung o pranayama dýchání

Carl Gustav Jung, geniální psychoanalytik se velmi věnoval světu východních disciplín a filozofií. Zvláštní význam pro nás má dílo Jóga a západ. Poprvé se objevilo v pozdních třicátých letech v čase spojeném s výletem do Indie, kde byl autor poctěn pozváním mnoha místních univerzit. Zpráva, kterou nám sděloval vypadá přínosně i v dnešní době s ohledem na duchovní růst.

Na jedné straně byl Jung skeptický ohledně možností, zda západní jedinec, rozervaný mezi vědou, vírou a penězi, je skutečně schopen „otevřít se“ józe a skutečně ji „praktikovat“. A na druhé straně, když poukazuje na pranayma dýchání (jak ho viděl praktikovat v Indii), cítí, že samotná slova nebudou stačit k tomu, aby spojila člověka s vesmírem.

Východ dýchá

„Cvičení jógy dostává tělo do kontaktu s celistvostí ducha, jak se zdá z cvičení pranayama, kde je prána najednou dechem a univerzální dynamikou vesmíru.“

„Slovo prana je mnohem více než pouhé dýchání… Je to celá metafyzická složka … Neví skrze intelekt, ale skrze své srdce a skrze své útroby.“

Vize jogínů je pro Junga hluboce znepokojivá. Je to, jako by „viděl“ samotné buňky jejich těl dýchat, otevírat se a zavírat. A tento živý obraz nese s sebou na Západ. Je to klid tiché mysli, Aum, výraz neviditelné jógy, která nemluví, nerozptyluje se, ale zve všechny, aby se zamysleli a ptali se sami sebe: Dovedu dýchat?

Západ je rozdělený

Jung používá tento obraz mystického, i když docela idealizovaného indického způsobu, aby se postavil proti Západu, útočil na něj, ukazoval, jak daleko může být a jak se může chovat, když ví, jak dýchat, být probuzený, být jogínem. Západ prostě naplno nedokáže pochopit pojem praktikování jógy.

„A tak od začátku rozdělení v rámci západního duchu znemožňuje dosáhnout účelu jógy. Stává se z toho přísně náboženský fenomén, nebo jakýsi výcvik pro mnemotechnické techniky, dechovou gymnastiku atd…“

Jung nám v podstatě sděluje, že jakmile si obyvatelé Západu mohli osvojit novou exotickou hračku zvanou jóga, rozebírali ji a studovali ji po kouscích, možná, aby se mohla lépe prodávat?

Jung nám připomíná, že takové myšlení je formálně proti způsobům jógy, které podporují kultivaci pole jednoty: sjednocení duše a vesmíru do hlubokého dechu.

Myslím si, že tohle je od Junga konstruktivní kritika, která poukazuje na to, aby západní lidé nezapomínali na podstatu určitých cvičení. Ale já osobně vidím, že některé cvičení, pokud se nepraktikují tolik do hloubky, jako u jogínů v Indii, mají pro náš život i tak velký význam. Přece jenom jsme jiná kultura a nejsme jogíni, kteří tomuto zasvětili celý život. A pokud nám cvičení uklidňují západní mysl, navozují nám pocit relaxace atd. Proč je nepraktikovat? Ale zároveň není na škodu si připomínat hloubku a původ některých technik. Z určitého pohledu se mi zdá, že v téhle době je velkou výzvou a zároveň potřebou zapracovávat do našich životů zpátky duchovní praktiky jako například právě dechová cvičení. Ale zároveň musí být kompatibilní s naším způsobem života.

Skvělým příkladem je dechové cvičení Wima Hofa, které je skvěle přizpůsobeno pro kulturu a život západního člověka. I když člověk nepátrá po duchovní hloubce dechových cvičení, i tak z prostého pohledu na chemické reakce v těle, dopady za zdraví a celkovou pohodu člověka je takovéto cvičení k nezaplacení. A navíc nezabere člověku mnoho času a na to vjemy a aktivitami přetížený západní člověk slyší velice rád.

Zdroj: WimHof.com

Sleduj nás na FB a neunikne ti žádný článek:

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..