Všechno, co se stane, je dobré. (krátká povídka)

Příběh jsem slyšel v mnoha podobách, ale budu volně vyprávět tuto verzi, tak jak si ji sám pamatuji, jelikož jsem ji nikde nenašel sepsanou. Všechno, co se stane, je dobré. Tak by mohl znít název příběhu, který vám chci povědět. Je to příběh o králi, který věděl, že neví všechno, a proto měl moudrého rádce. Na tolik byl tento vládce sám moudrý.

Jednoho dne, řekl rádce králi zajímavou věc.

 

„Všechno, co se stane, je dobré.“

 

„Jak tohle myslíš?,“ otázal se král.

 

„Myslím to tak, jak to říkám,“ odpověděl mu rádce.

 

„Nevěřím tomu, že všechno, co se nám stane, je dobré,“ zareagoval opět král.

 

Rádce však ještě dodal:

„Králi, možná hned nevidíme, k čemu je to, či ono, co se nám stalo, dobré. Říkám vám však králi, že časem se ukáže i to dobré ze všeho co se stalo, i když se nám to teď třeba jeví čistě jako špatná událost.“

 

„Nemohu s tebou souhlasit rádce, ale jsi moudrý. Když to tedy říkáš, budu nad tím uvažovat,“ ukončil rozpravu král.

 

A jednoho dne se stalo, že královi uklouzla noha v koupelně, a zlomil si ji. A velice ošklivě. Naprasklá kost byla vidět venku.

 

Poté co byl král ošetřen, ležel v posteli a nemohl nikam jít a noha ho strašně bolela. Za několik dní až byl schopný mluvit, zavolal si svého moudrého rádce. A neváhal nu ihned říci:

„Můžeš mi říci, co je na této mé zlomené noze dobrého? Víš, jak trpím? Jediné, co mi to přineslo, je bolest a pobyt na lůžku. Nemohu jezdit na koni, tančit, dojít sám ke trůnu atd. Trváš na to, že je tato událost pro mě dobrá? Jestli ano, nechám tě zavřít!“

 

Moudrý rádce trval na svém, a tak ho král ihned nechal uvěznit. A jak běžel čas, tak král se trochu zotavil, ale pořád na tom neviděl nic dobrého. Pořád trpěl bolestí. A tak neměl jediný důvod pustit svého rádce z vězení.

 

Za delší dobu, jednoho rána, když se král cítil už o poznání lépe, vyrazil na koni projet se po své zemi. Ani si sebou nevzal stráž, jak byl šťastný, že konečně může vyrazit na koni. A rádce, který s ním běžně jezdil, byl zavřený v žaláři, takže s králem také nevyrazil na jízdu. Po tak dlouhé době si jízdu na koni král velice užíval, protože to bylo poprvé od zranění a jízdu na koni opravdu miloval. O to víc nechápal rádcova slova, když ví jak dlouho nemohl jezdit.

 

Král se nechal unést jízdou, tak moc, že dokonce dorazil až do cizí země, ale v tu chvíli mu to vůbec nevadilo. Dokonce už zapomněl i na svoji zlomenou nohu, která ho ještě občas bolela. Ale najednou z ničeho nic, ho z koně srazili loupežníci. A situace byla horší ještě o tom, že v cizí zemi řádili lidožraví loupežníci. Vypadalo to na králův konec…

 

Když byl král zavřený za mřížemi v táboře loupežníků, viděl, jak se chystá oheň a rožeň na jeho tělo. „To jsou poslední chvíle mého život,“ pomyslel si král. Dva loupežníci pro něj přišli a odvlekli ho k ohni. Ostatní už tančili kolem ohně a zpívali písně oslavující příchozí hostinu. Začali krále svlékat a v tom uviděli jizvu na zlomené noze. V tom najednou zavládlo v táboře ticho a očividné zklamání. Lidožraví loupežníci totiž věděli, že takto znetvořené tělo nemohou obětovat bohům a sníst ho. A proto krále pustili, neměli důvod ho dále držet.

 

Král se celý šťastný opět nasedl na koně a vyrazil domů. Jakmile král dorazil do království neváhal pustit moudrého rádce ze žaláře. A hned si ho zavolal k sobě a řekl mu:

„Už vím, že si měl pravdu. Všechno, co nás v životě potká, obsahuje v sobě i tu dobrou stránku. A nebýt té jizvy, byl bych už po smrti.“

 

„Jediné, co mi nedává smysl je, že ty si byl zavřený neprávem. Ale nic dobrého z toho pro tebe neplyne můj moudrý rádce,“ dodal král.

 

Rádce však okamžitě odpověděl:

„Králi a kdybych nebyl zavřený v žaláři, co myslíš, že bych dělal? Byl bych s tebou na vyjížďce a dostali by nás loupežníci oba dva.“

 

„To je pravda a tebe by snědli,“ řekl užasle král z toho, jak na něj zapůsobila moudrost jeho rádce.

 

Asi každý prožil v životě situaci, která se mu nejdřív zdála špatná, ale časem se proměnila v dar nově nabyté zkušenosti, nebo alespoň ukázala i tu svoji světlou stránku. Život vždycky ukáže, co tou či onou situací s námi zamýšlel. Doufám, že tento příběh nám dá trochu prostoru pro zamyšlení a hledání toho dobrého nad situacemi, které se nám třeba nyní nezdají úplně dobré. A říkáme si, že bychom je nejraději nezažili. Ale to je pouze můj pohled na tento příběh, o který sem se s vámi chtěl podělit. 🙂