Útěk do divočiny – příběh mladíka, který opustil civilizaci

Alexander Supertramp, který ve 22 letech opustil svoji rodinu i svůj dosavadní způsob života, vyrazil v dubnu roku 1992 hledat štěstí někam do divočiny. Dopředu varuji, pokud jste knihu nečetli, anebo neviděli film a chystáte se k tomu, ve čtení tohoto příspěvku nepokračujte. Bude obsahovat některé spoilery.

Vlastním jménem Christhoper McCandless vyrazil dál od zaběhlého, civilizačního a konzumního života na cestu jako tramp. Bez peněz a pouze s batohem na zádech procestoval několik států USA. Zažil toho opravdu mnoho. Například pomáhal na farmě. Jedl po cestě ovoce a zeleninu přímo z přírody. Spal několik dní v nákladním vlaku, kde ho nakonec vyhodil a zmlátil majitel. Sjel řeku na kánoi. Žil nějakou dobu s hippies nebo prožil nějaký čas s moudrým staříkem, který přišel o celou rodinu. A mnoho dalšího. Nakonec skončil v divoké přírodě na Aljašce, kde chtěl objevit opravdové štěstí.

Příběh jak ho vypráví film, nastavuje zrcadlo společnosti, kde bohužel v poslední dobách převládá pouze konzum. Z tohoto důvodu mladík, který od dětství četl různé filozoficky zaměřené knihy, zvolil radikální cestu a zanechal za sebou celý předchozí život (rodinu, přátelé, školu, atd.). Předem než zde uvedu vznešené myšlenky tohoto příběhu (z pohledu filmu), se mi zdá dobré říci, že se opravdu jednalo pouze o útěk a nikoliv o jakousi cestu něco v této společnosti změnit. Ale to je na posouzení každého. Pokud jste tento příběh viděli, tak Christhoper ve svém přebývání v úplné divočině na Aljašce doplatil na divokost a neznalost přírody. Po 113 dnech zemřel na otravu, protože nemohl sehnat jinou potravu a zkusil jíst zdejší rostliny. Ale díky tomu je tento příběh tolik známí a lidé si z něj mohou vzít mnohá ponaučení. Zajímavostí je i pravděpodobný důvod jeho smrti, kde se jako poslední verze jeví otrava Kopyšníkem. Ten obsahuje smrtelné bílkoviny toxinu ODAP a to bohužel nemohl mladík z žádné knihy vyčíst. Protože to běžně nebylo známé.

Skvělé je že si Alexander Supertramp vedl zápisky, a proto je možné nahlížet a zamýšlet se nad některými jeho myšlenkami.

Největší myšlenka příběhu je: Štěstí je opravdové, pouze je-li sdíleno. Akorát Christhoper si na to musel přijít touhle strnitou cestou, kde byl na svém konci osamělí. Ale možná právě proto si mohl tohle uvědomit.

Další myšlenky:

„Někde jsem četl, jak není nutně důležité být silný, ale cítit se silný.“

„Neváhejte a neomlouvejte se. Stačí se jen dostat ven a udělat to. Stačí se jen dostat ven a udělat to. Budete velmi, velmi rádi, že jste to udělali.“

„Svoboda a prostá krása jsou příliš dobré nato abych jsem se jich vzdal.“

„Jestli něco ve svém životě chcete, natáhnětě ruku a vemte si to.“


„Dva roky chodí po zemi. Žádný telefon, žádný bazén, domácí mazlíčci, žádné cigarety. Konečná svoboda. Extremistické. Estetické voyager, jehož domovem je cesta. Unikl z Atlanty. Nebudeš se moct vrátit, protože „Západ je nejlepší.“ A teď po dvou nesourodých letech přichází konečné a největší dobrodružství. Vrcholná bitva, zabít falešnou bytost uvnitř a vítězně uzavřít duchovní pouť. Deset dní a nocí nákladních vlaků a stopem přivést ho do Velkého Bílého severu. Už se otrávil civilizace prchá, a chodí sám po zemi, aby se ztratil v divočině.“

Trailer k filmu: