Sebenaplňující proroctví – psychologický jev, který ovlivňuje náš život více, než si myslíme…

Ve chvíli, kdy jsem se doslechl o tomto efektu, mě to nijak nepřekvapilo. Člověk ví, že to nějak takhle funguje. Ale spíše mě na provedených pokusech zarazilo, jak moc velký dopad má tento přístup na náš život a výsledky naší činnosti. Jaký to má vliv na to, jak se chováme k sobě a ostaním. Podle toho jakou jim dáme nálepku, kam si je zaškatulkujeme. A dalo mi to impuls k tomu, zamyslet se nad tím, co způsobuju tím, když si negativně představuju svoje snažení či snažení ostatních. Lépe řečeno, jak vidím svoje schopnosti, takový je výsledek mé činnosti. Je mnohem lepší tedy k sobě a ostaním přistupovat otevřeně, pozitivně, vidět v nich jejich neomezený potenciál. A doufám, že se v tomhle pozitivním přístupu budu zlepšovat. To je cesta k odemykání potenciálu nás všech.

Pygmalion efekt (Sebenaplňující proroctví či Efekt experimentátora)

Jedná se o jev, kdy pozitivní očekávání vede k pozitivnímu výsledku. Je to fenomén, při kterém nevědomě ovlivňujeme situaci a lidi tak, že se naplní naše původní předpověď.

Prvně tento efekt pojmenovali pánové Lenore Jacobson a Robert Rosenthal. Ti tento efekt ukázali na experimentu „Pygmalion in the Classroom“ v šedesátých letech 20tého století. Jak tento experiment vypadal? Žákům na základní škole byly rozdány testy, kterými mělo být změřeno IQ žáků a to jaké mají studijní předpoklady. Následně byli vybrání žáci s průměrnými výsledky. Ale fígl byl v tom, že učitelům bylo sděleno, že se jedná o nadprůměrně inteligentní žáky. A tadá, tito žáci začali opravdu ve škole dosahovat nadprůměrných výsledků, a to protože k nim učitelé přistupovali jinak. Například jim věnovali více času, vyvolávali je v hodinách, měli s nimi větší trpělivost a neváhali je pochválit. To zvyšovalo u studentů motivaci a sebedůvěru, a to vede k lepším výsledkům.

Na experimentu bylo ukázáno jak tento efekt vypadá ve škole, ale samozřejmě tento efekt funguje i na pracovišti, k přístupu k dětem, přátelům a obecně ke všem lidem. A jak uvidíte na dalším  z experimetů, tak i u zvířat.

Golemův efekt

Tohle je tak opačná varianta k Pygmalion efektu. Jedná se o zápornou předpověď. Tedy negativní očekávání vede k negativnímu výsledku. Takže například ve chvíli, kdy učitel považuje žáka za podprůměrného. Třeba na základě toho, že mu tuhle informaci o žákovi někdo řekne. V tu chvíli učitel přistupuje k žákovi úplně jinak. Myslí si, že student nemá možnost se zlepšit a naopak se bude zhoršovat. Učitel přistupuje k žákovi odměřeně, nechválí ho, nevěnuje mu čas, atd. Také často k jeho hodnocení navíc přistupuje přísněji. Takhle to nějaký čas běží, až se žák i učitel utvrdí v tom, že žák nemá šanci se zlepšit. Student i učitel rezignují a tím pádem se výkon žáka dále zhoršuje. A nakonec se potvrdí prvotní učitelova informace či hypotéza, že žák je podprůměrný. Opět tohle platí v zaměstnání, v rodině, v přístupu k ostatním lidem,…

Další příklady z provedených experimentů

  • Krysy v bludišti

Profesoři Rosenthal a Fode v roce 1963 provedli studii, kde svým studentům dali krysu. A tu měli studenti za úkol naučit projít bludištěm. Když se to kryse povedlo, dostala potravu. A opět některým studentům řekli, že krysy jsou chytřejší a tudíž se tento úkol naučí snadněji a rychleji. Naopak některým žákům řekli, že krysy jsou hloupější. Ale ve skutečnosti se jednalo o stejné krysy, které měly stejnou inteligenci. A jaký byl výsledek experimentu? Krysy o kterých bylo tvrzeno, že jsou chytřejší a schopnější, tak se opravdu naučily projít bludištěm výrazně rychleji. A jaké je vysvětlení? Studenti, kteří věřili, že krysy se naučí tento úkol snadno,věnovali krysám více času, povzbuzovali je a častěji je i trénovali. A i ve větší míře krysám dávali jména. Naopak druhá skupina studentů s „hloupými krysami“ si myslela, že to nemá velký smysl, že jsou krysy prostě hloupější. A proto jim nevěnovali velké úsilí a pozornost.

  • Nálepkování

Torie nálepková mě také velice zaujala, jelikož v dnešní společnosti je tohle téma velice aktuální. Máme velkou tendenci dát nějakému člověku nebo skupině lidí nálepku, a dál už je vidíme pouze jen jako tuhle nálepku. A nedokážeme k nim přistupovat otevřeně. Ale to je trochu jiné téma.

Co je tedy Nálepkování? Teorie nálepkování je proces, kdy podle toho jakou nálepku obdrží člověk (dítě, dospělí,…), například nálepka, že je někdo hloupý, líný, hyperaktivní, atd., ostatní si tohoto člověka zaškatulkují podle takové nálepky a podle toho vypadá jejich chování k němu. Nálepka se tímto opět posiluje, až se opravdu stává skutečností. Okolí se totiž chová k danému jedinci, tak jako by tak nálepka byla pravdivá. A poté se  například táhne nálepka s dítětem celou školní docházku. Kdo z nás slyšel ve škole neumíš kreslit, neumíš zpívat, nejsi dobrý ve sportu, atd. A co se pak stalo? Člověk už skoro nezpíval, nekreslil, sport ho přestal bavit…A když člověk tyto činnosti přestal dělat, nijak se v nich nerozvíjel. A nemohlo to dopadnou jinak, než že si okolí a sám onálepkovaný tuhle nálepku potvrdili…

 

Nezbývá než se zamyslet, jak tenhle efekt pozitivně využít pro zlepšení svého života a života ostatních…

Pozitivní očekávání vede k pozitivnímu výsledku 🙂

Zdroj: wikisofia.cz, wikipedia.cz