Pozornost = naše superschopnost aneb jsme spolutvůrci reality

Vesmír je nekonečný…Najdeme zde vše od krásného po ošklivé, válku a mír, zlé chování a dobré chování, moudré a blbosti a tak bych mohl pokračovat. Navíc nic není černobílé, každá bytost, rostlina, předmět,.. má dobré vlastnosti a stinné stránky.

 

Definice pozornosti

Pozornost je zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý objekt nebo děj. Pozornost představuje předpoklad pro smyslový vjem, který vstupuje do vědomí – stav pozornosti souvisí například se stavem slyšení a poslouchání. (wikipedia)

 

A jak tedy v této realitě můžeme využít naši pozornost?

Chtěl bych předem říci, že se zde nebudu zabývat tím, že nic není samo o sobě dobré ani špatné. Záleží na tom jak to interpretuje naše mysl. Ale o tom si povíme v nějaké dalším příspěvku.

Takže já vidím jako důležité, že pozornosti je nutné využívat vědomě. A to není snadné, jelikož v naší době plné reklam, novin, zpráv atd. se naše pozornost, často nevědomě přesune na nějakou věc, která dokáže upoutat/převzít naši pozornost a poté je otázkou do jaké míry se dá mluvit o vědomé pozornosti.

Takže přínosné a tvůrčí využití naší superchopnosti je vědomé používání pozornosti. Vědomé v tomto případě znamená, že se sám rozhodnu svobodnou vůlí komu nebo čemu věnuji svou pozornost. A poté ji nasměruji tím směrem, kterým jsem si sám vybral.

A tím kam směřujeme naši pozornost si tvoříme svoji realitu. Nejsme tedy jenom pozorovateli filmu „život“, ale tvoříme ho i tím čemu věnujeme naši pozornost. Už v definice je vidět, že se jedná o tom, co si pustíme do našeho vědomí. A vědomí spoluvytváří realitu. Není tedy divu, když někdo každý den sleduje zprávy o tom jak je celý svět ve válce a všude se krade, tak potom jeho realita vypadá takto. A takový člověk není vůbec spokojený a říká si, že taková je prostě realita. A má pravdu, ale pouze v rámci jeho reality. Ale někdo kdo věnuje svoji pozornost přírodě, stromu, květině, radosti, humoru, krásné hudbě, krásným filmům, lidem kteří mu jsou sympatičtí, tak si říká, že tak jeho realita není vůbec špatná, libí se mu a je v ní spokojený.

Naše pozornost navíc posiluje to, čemu věnujeme pozornost. A napak čemu pozornost nevěnujeme to slábne a je jaksi upozaděno. Jasně nekteré věci automaticky nezmizí, když si jich nebudeme všímat. Nejedná se o tom, že si vytvoříme růžové omalovánky. Ale nebudeme ty špatné věci posilovat a zbytečně pouštět do našeho vědomí, do naší reality.

Dalším pěkným příkladem je naše vnímání lidí. Každý člověk má dobré a stinné vlastnosti. A je jen na nás, kterým věnujeme větší pozornost. Opět říkám, není to vidět toho člověka v růžových brýlích. Ale zbytečně se neutopit v tom, že na lidech vidíme jen to špatné. Pak není divu, že si myslíme, že lidé jsou špatní. Pokud to tak budeme vnímat tak to tak v rámci naší reality opravdu bude. Proč se tedy více nezaměřit na to, co se nám na druhém člověku líbí?

 

Citace z knihy Tich promlouvá od Eckharta Tolleho:

„Moudrost není produktem myšlení. Hluboké poznání, které je moudrostí, vzniká, pokud někoumu nebo nečemu věnujete plnou pozornost. Pozornost je prvotní inteligence, vědomí samo. Pozornost překonává hranice vytvořené pojmovým myšlením a díky tomu si uvědomujeme, že nic neexistuje samo o sobě. Pozornost spojuje vnímajícího s vnímaným v jednotném poli vědomí. je léčitelem odloučenosti.“

 

Slovo závěrem

Doufám, že se mi zde povedlo nastínit jak se dá vědomě a prospěšně využívat naše pozornost. Využívejme tedy naši pozornost jako superchopnost, k vytvoření reality ve které budeme spokojeni a šťastní. Na závěr vám chci poděkovat, že jste věnovali pozornost přečtení tohoto příspěvku. A doufám, že vám byl v něčem prospěšný.