O tom brát život příliš vážně…

Pociťujeme v životě naštvanost či rozčílení? Cítíme se neustále ve stresu nebo trochu ve strachu? Já občas ano a v tu chvíli to vypadá, že to jen tak nemizí. Ale pak se objeví nádherné okamžiky, kdy takovéto pocity vůbec nejsou a nepřipadají v úvahu. Překvapivě to je v okamžicích, kdy člověk žije více srdcem než rozumem a tím pádem nebere všechno tak vážně a upjatě.

Bereme život příliš vážně, že? Pociťujeme stres, ve kterém jsme uvězněni a nenajdeme si ani chvilku svobodně a vědomě dýchat. V naší civilizaci je to způsobeno především posedlostí cílem. Jednoduše, ať jsme tam, kde chceme být, ale tady v tuhle chvíli cítíme napětí, protože tam už nejsme. Vytváříme v nás rozpor mezi tím co je a tím, kde chceme být. Ale co si myslíme, že se stane za zázrak, až se tam dostaneme? Jak často se stane, že spadneme do takového způsobu života a způsobu uvažování? Přestali jsme si každý den prostě užívat prostý výdech a nádech. Přitom pouhý dech je takový dar, je to život. Přestali jsme se cítit pohodlně a radostně v daný moment. Bylo by krásné si tohle neustále pamatovat a žít podle toho.

I v mém životě nastali okamžiky, kdy člověk zpochybní uvnitř sebe takovéto myšlenkové koncepty, systémy fungování naší společnosti, systémy víry atd. A člověk si najednou čím dál více uvědomuje, že není za čím se hnát a daří se mu užívat si svoji cestu. A tím hnát nemyslím o nic se nesnažit, ale nebýt tak svázaný cílem a jeho výsledkem a brát jeho splnění příliš vážně. Pokusme se žít o něco uvolněněji a nebrat život, sebe a cíle příliš vážně. Tvořme v sobě a kolem sebe lehkost a hravost.

Někdy by nás také mohlo napadnou: “Kdy skončí všechny změny a “chaos””? Vnímejme život. Vnímejme, co se aktuálně kolem nás děje. Vnímejme realitu kolem nás. Pokud máme pocit, že jsme jediní, kdo prochází takovými věcmi, a máme pocit, že má všechno v našem životě zpoždění – že neustále čelíme nějaké výzvě, prostě si uvědomme, jak je to skvělé a dokonalé a pamatujme, že se tím musíme bavit, a ne to brát příliš vážně.

Nejsme tu, abychom měli jednoduše “lidskou zkušenost”, jsme zde proto, abychom tuto lidskou zkušenost rozvíjeli a prohlubovali. Jsme tvor, takže máme zde tvořit. To je rozdíl. Přestaňme žít minulostí a pojďme si říct, co dělat, abych se pohnuli kupředu a řekněme si, co skvělého se nám povedlo v minulosti. Naše doba nespočívá pouze v tom nějak existovat, ale být přítomen při tom, jak hluboce rozvíjíme způsob života na této planetě.

Člověk přijímá mnohá omezení, které má v sobě, a v tom, co může vykonat. A je možné, že nějaké omezení existují, ale často jsou daleko za tím, kde si myslíme, že jsou. Ale přesto člověk často uvažuje nad tím, co by šlo udělat, co je možné. Každý dostane v životě nápad, příležitost, a je na něm, jestli ji využije nebo se třeba nechá svázat svými domnělými omezeními. Nebudu v tomhle moc mudrcovat, ale například vznik a existence tohoto webu provází řada pochybností, ale navzdory tomu mě to baví, a proto v tom pokračuji, i když někde v pozadí občas vykukují některé domnělé omezení. Další omezení, které jsem měl v hlavě, bylo nachlazení ze studené vody. Ve chvíli, kdy sem se začal otužovat pod ledovými sprchami a tu a tam v přírodě, si tohle už rozhodně nemyslím. A omezení je pryč. 🙂

Klíčové je přijímat změnu, stát se tou změnou, kterou chceme v životě mít. Jsme tu, abychom si hráli a vyvíjeli se. Nic z toho, co prožíváme, není tak závažné, jak si myslíme! Zkusme si rozpomenout na nějakou situaci v životě, která se jevila jako neřešitelná. Avšak to je jen náš zúžený pohled uzavřený ve stresu, strachu a v dané situaci bez pokus o nadhled. Ale vždycky život a vesmír nabídne řešení, vesmír kvůli nám a naší situaci nezastaví svoji existenci, a když mu dáme důvěru on nám řešení nabídne. Jen musíme být otevřeni změně a v tom případě to může probíhat bez napětí, stresu a dalších zbytečných negativních emocí.

Mysl a ego mohou dělat věci velmi reálnými, velmi dramatickými, velmi děsivými. To si myslím, že si většina z nás dokáže představit. Ale ten nejvyšší aspekt toho, kým jsme, je vždy jasný, vždy neutrální a vždycky s námi sdílí přesně to, co potřebujeme slyšet, protože to jsme my. Nejsme mysl nebo příběhy, které vytváří, což dělá situace tak vážné. Tyto příběhy tady jsou pravděpodobně proto, abychom čelili výzvám. Abychom se naučili překročit hranici naší mysli a příběhy, které vážné vytváříme. Jakmile překročíme hranici naším mysli a plně si uvědomíme, že mysl je jen drobná tvůrčí součást našeho bytí, všem zbytečným dramatům bude konec. To znamená, že už život a životní situace nebudeme brát vážně. Ba naopak s lehkostí a hravostí.

Není to o tom prostě přijímat věci a říkat “dobře to zvládnu” nebo “tak to je, tak se s tím vypořádám.” To si myslím, by byl omyl. Spíše se jedná o vidění věcí a života, takové jaké jsou. Když něco vidíme, proč si to přebarvíme na úplně něco jiného? Rozpoznat v tom, že to naše víra interpretuje a říká, proč je něco dobré nebo špatné, správné či nesprávné a dokonce nám často naše víra říká, proč je to tak vážné.

Moje životní zkušenost ukazuje, že za každou silnou emocí, velmi vážnou situací je skrytý systém naší víry v tom, že ta situace je taková, jaká se nám zdá. Systém víry, který je držen v mysli a prováděn naší myslí. Ale my nejsme naše mysl. Podívejme se na svůj příběh, podívejte se na příběh, který nám přehrává naše mysl. A pokud se nám nelíbí a nevyhovuje nám, nechme ho jít a prostě si hrajme! Občas se mi poštěstí si včas uvědomit filtr mé mysl nebo nesmyslný příběh, který mi přehrává moje mysl a jen se pousměji, jaký to byl zase film v mé hlavě. A věřím, že se takováto vědomá pozornost rozvíjet postupem času u nás všech.

Berme život s nadhledem, lehkostí a hravostí. Vesmír už takový je. Vlastně nikdy jiný ani nebyl…

Zdroj: inspirováno \ collective-evolution.com