O člověku, který neměl milost vlastní mysli – každý je dítětem štěstěny (krátká povídka)

Z knihy Perličky moudrosti od Rudolfa Skarnitzla – povídka:

O člověku, který neměl milost vlastní mysli

Jsou čtyři druhy milosti. Milost boha, milost gurua, milost jeho stoupenců a milost vlastní mysli. Pokud není milost vlastní mysli, tři předchozí nepůsobí. Vypráví o tom povídka.

 

Jeden mladík se domníval, že má v živote tuze málo štěstí. Že ho pronásleduje smůla. Rozhodl se proto, že půjde hledat boha, že mu přednese svůj případ. A poprosí, aby mu život změnil. Doslechl se, že boha je možné nalézt pouze v hlubokém lese, a tak se vydal na cestu. Na kraji lesa potkal vlka, který na něj volal kam jde. „Jdu k bohu, aby mě přeměnil v dítě štěstěny“, odpověděl mladík. Vlk ho požádal, zda by se nemohl boha zeptat, na to, proč on vlk, má tak hrozný hlad. Mladík slíbil, že se na to zeptá a šel dál.

 

Když ušel kus cesty, došel k řece, u které seděla milá, ale smutná dívka. Jakmile ho uviděla, otázala se ho, kam jde. A když se dozvěděla, že k bohu. Poprosila mladíka, aby se zeptal, proč je stále tak nešťastná. Mladík ji to slíbil a pokračoval v cestě.

Když odbočoval od řeky a zacházel do hlubšího lesa, uslyšel hlas, který na něj volal. Rozhlížel se, ale nikoho nespatřil. Až poznal, že hlas vychází ze stromu, který říkal: „Zaslechl jsem, že jdeš k bohu. Prosím tě, zeptej se, proč stále trpím žízní, ačkoliv mám kořeny ve vodě řeky.“ Mladík slíbil, že nezapomene a až se vrátí, tak vyřídí, co bůh vzkazuje.

 

Nakonec, po delším bloudění a hledání, boha našel. Přednesl mu svůj osud a řekl: „Pane bože, mám stále smůlu, všechno se mi vždycky nějak zkazí. Moc rád bych byl dítětem štěstěny.“ „Neměl bych mít od teď více štěstí?“ Bůh tomu přikývl, že za určitých okolností se to může stát. Mladík se nesmírně zaradoval a už se chystal vyrazit na cestu, když si vzpomněl na tři otázky, na které slíbil, že se zeptá. Bůh si je poslech a odpověděl na ně. Mladík za všechno poděkoval a rychle se vydal na zpáteční cestu, neboť byl přesvědčen, že jej nyní čeká nový život. Život dítěte štěstěny.

 

V radostném očekávání budoucích dobrých věcí spěchal, aby takový život mohl, co nejdříve začít. Ve spěchu málem minul strom u řeky. Když tam doběhl a strom už jen míjel, strom jej sám zastavil jedině tak, že na něj spustil větve. „Ach ano“, zvolal mladík. Bůh ti vzkazuje, že můžeš mít dost vody, ale máš v kořenech truhlici, kterou je třeba odstranit. Když někdo tu truhlici, která je plná peněz vykope tvá žízeň bude uhašena. Já se však s tebou již dále nemohu zdržovat. Jsem teď dítě štěstěny. Čeká na mě nový život. A tak mám na spěch. A běžel dál. Když dorazil k dívce, byl do svých představ tak zahleděn, že ji málem přehlédl. Dívka ho však vyhlížela. Zadržela jej. A zeptala se, co bůh na její otázku odpověděl. „No ano“, zvolal mladík. „Bůh říkal, že jsi nešťastná, protože jsi sama. Prý kdyby tu šel okolo nějaký mladík a zamilovali byste se do sebe. Mohla bys být s ním šťastná až dokonce života. Tak a teď to víš a já musím rychle dál. Mám teď štěstí a začínám nový život.“ A upaloval dále. Na kraji lesa potkal vlka, který ho viděl již z dálky a zastoupil mu cestu. Hned chtěl slyšet odpověď na tu svou otázku. A mladík mu odpověď boha ochotně vyřídil: „Bůh ti vzkazuje, že máš hlad, protože nemáš dost co jíst“ A mladík ještě pokračoval, „A dál ještě říkal něco, čemu moc nerozumím. Vzkazuje ti, že pokud ten blázen dojde až sem, aby ti to vyřídil. Můžeš si ho sníst k obědu.“

(omlouvám se za kvalitu textu, jedná se o rychlý přepis z Youtube videa)

 

Co mohl mladík udělat? Mohl vykopat truhlici plnou zlata, a tak by pomohl stromu od žízně a zároveň by měl truhlici plnou peněz. Pak mladík mohl zažít lásku s dívkou, ale i tak spěchal dál. Každý je dítětem štěstěny, jen je důležité mít otevřené oči a využívat příležitosti, které nám vesmír nabízí.

 

Převyprávěný příběh můžete slyšet zde: